In search of color, in search of spring

Každý už by se rád probudil do jarního rána. 

Jar už je za oknom

Než nás ale svět oblaží všemi svými barvami, musí si člověk poradit sám. Je to osamělý boj s přírodou, jedním nachlazením za druhým a všeobecnou šedí velkoměsta. Ano, někdo si řekne, já si na jaro počkám. Bohužel trpělivost mezi mé ctnosti nepatří. Barvy a jarní náladu jsem se proto vydala hledat do botanické zahrady, skleníku Pražského hradu, na oslavách indického svátku Holi a dokonce i na letišti nebo veletrhu pracovních příležitostí Jobsexpo. Kromě fotek jsem výsledky svého snažení zhodnotila podle poměru cena/výkon.

 

Here we go:

Botanická zahrada...

...je sázkou na jistotu a taky ví, jak lidi přilákat, protože na plakátech měli jasný vzkaz pro všechny jaro prahnoucí: Jaro začíná u nás v Troji. Musím se přiznat, že jejich skleník Fata Morgana mám ráda i z nostalgických důvodů, protože vlhký a teplý vzduch mi připomíná místo, které mi před lety bylo vypůjčeným domovem – Taiwan. Taky je to jedno z mála míst, kde se celoročně můžete kochat pohledem na bující zeleň. My jsme tam se sestrou navíc stihly i výstavu orchidejí, ale určitě je to velmi zajímavé místo i bez nich. Vodopád, jezírka a rybičky jsou totiž zárukou úspěchu. Ve venkovní expozici také kvetou krokusy, tulipánky i některé stromky. Samozřejmě ještě není hlavní sezona, ale o to více si člověk cení každého kvítku.

Cena: Šikovná sestra mi ještě sehnala roční permanentku za 400 Kč, nyní už stojí 800 Kč.

Výkon: Jelikož předpokládám do budoucna více návštěv ať už z vlastní vůle nebo z donucení příbuzenstva, permanentka se mi určitě vyplatí kdykoliv, když budu chtít načerpat sílu přírody.

Anna v džungli velkoměsta.

Kytička-vrtulka

Narcisy ve skleníku Pražského hradu

V šedých útrobách metra jsem si všimla krásného plakátu, který lákal na výstavu narcisů ve spojení se sochami spoře oděných dívčin – tzn. kompletní jarní kombinace. Bohužel jak už to s výstavami na Pražském hradě bývá, když tam jdete poslední den jejího trvání, navíc v neděli odpoledne, připravte se na frontu tím, že si s sebou vezmete kamaráda/kamarádku, kterou jste dlouho neviděli. Alespoň si stihnete pořádně popovídat. Odhaduji, že v „malé frontě“, jak ji nazvala paní, co kontrolovala lístky u vstupu, jsme strávili přinejmenším 40 minut. Také výstava neodpovídala úplně plakátům, protože sochy byly v jedné místnosti a kytky v druhé. Místo splynutí protikladů, jsme tak dostali rozdělení na dámskou a mužskou část. 

Cena: 20 Kč, čas navíc strávený ve frontě cca 40 minut

Výkon: Za 20 Kč jsme dostali exponáty na cca 20 minut obdivování.

Happy Holi

Trošku nevědomky mě kamarádka pozvala na oslavy indického svátku jara Holi, kterou pořádala indická expatská komunita spolu s Indickou ambasádou. Tanec, jídlo, barvy – tak by se dala charakterizovat tato akce na pomezí tanečního vystoupení a besídky pro indickou komunitu. Na pódiu se představily dva taneční soubory a jedná samostatná tanečnice. Výbornou atmosféru dokreslovalo i to, že na závěr na pódiu tančili všichni: účinkující i publikum, ženy, muži i děti. Všichni byli navíc posilněni maximálně tak dobrým jídlem a nealkem. Úžasnou atmosféru ještě podtrhla záplava barevných konfet, ve kterých jsme se mohli utápět sami nebo házet na všechny okolo.

Cena: 120 Kč, pro mě díky dobré víle zdarma :D

Výkon: I kdybych musela zaplatit za lístek, určitě bych nelitovala. V podstatě šlo o barevné vytržení z deštivého počasí venku, navíc doprovázené vhledem do života indické komunity. Bonusem navíc byly nádherně barevné šaty přítomných žen.

Kdo netančí není Ind, ehm no..

Airport Boost

Kdo mě zná ví, že miluju letiště a letadla. Skoro nic o nich nevím, ale ráda přebývám v jejich přítomnosti – dokonalá platonická láska. Když tedy potřebuji inspiraci a povzbudit, zamířím na naše krásné pražské letiště. Tam si koupím nějaký barevný zahraniční časopis, dám si kávičku buď ve Starbucksu nebo Costa Coffee a vychutnávám atmosféru dálek a nekonečných možností. Často zamířím i na vyhlídkovou terasu. Mám takový zvyk, že počkám aspoň na jedno vzlétající letadlo a zamávám mu na šťastnou cestu. 

Cena: Bohužel to stojí příliš moc, než abych to tady uvedla bez psychického zhroucení...svého partnera. Ale když naznačím, že zahraniční časopisy jako Psychologies nebo Oprah stojí 10krát tolik co Žena a život, uděláte si představu.
Starbucks je prostě drahý jako Starbucks, ale překapávaná káva vyjde na letišti 59 Kč a moje oblíbená skořicová rolka je za 75 Kč.

Výkon se rovná se vynaložené ceně a mně opravdu dává křídla. Navíc při jedné z návštěv letištního Starbucksu hráli písničku If you want to sing out, sing out, jejíž slova jsem si vyložila jako přímý vzkaz z nebeských výšin pro mě: If you want to say yes, say yes, if you want to say no, say no. Cause there's a million ways to go, you know that there are.

JobSexPo Jobs Expo

Pracovní veletrh, který ve srovnání se svojí podzimní konkurencí Profesia days, nedopadl úplně nejlépe. Pořadatelé Profesia days rozhodně nepodcenili marketing, protože ve městě snad nebyla lavička, kde by nebyl nalepenýjejich plakát. Na akci se pořád upozorňovalo v online i offline médiích. Výsledek: opravdu natřískáno, i když v dopoledních hodinách hlavně žáky středních škol. Celková koncepce s hlavním pódiem a neustále se střídající řečníky byla sice hlučná a pro mě rušivá, na druhou stranu vytvářela dojem AKCE.

Cena: Den volna v práci

Výkon: Pozvání na pohovor

Už příchod na Jobs expo byl takový smutný. Předtím jsem v pracovní den v Průmyslovém paláci na výstavišti v Holešovicích nebyla, ale bylo znát, že atmosféra není tak honosná jako např. v sobotu na Holiday World. I já jsem se vlastně o Jobs expu dozvěděla v podstatě náhodou v době, když se už konal. Lidí bylo podstatně méně a i ti, co vystavovatelé vypadali zachmuřeně. Nepomohlo ani to, že veletrh byl spojen s prezentací jazykových škol a zahraničních pobytů. Docházelo pak k tomu, že např. u stánku Student Agency, který byl koncipován tak, aby podával informace o jazykových pobytech, se lidé ptali na práci, což je pochopitelné, když přišli na veletrh práce a členění nebylo moc přehledné.

Cena: Den volna v práci

Výkon: V soutěži zástupců Evropské komise v ČR jsem vyhrála tričko „Languages take you further“. Také jsem dostala kompliment od náhodného kolemjdoucího.

Languages take you further, ale to kafe taky :D

I když pracovní veletrh mě úplně jarně nenaladil, to že jsem si udělala den volna pro sebe a podle sebe ano. Odměnila jsem se krátkou procházkou ve Stromovce, chutným obědem v Lovekido a již zmíněnou kávou na letišti, na kterou jsem dostala i nečekanou slevu. Dokonce mi pak i donesli nápoj větší než jsem si objednávala. Vše se konalo v pátek 13., takže jsem si konečně mohla říct Happy Friday 13th.