Yoga and Coffee Diary: Jak si užít město jinak

1) Vemte si den volna

Jde to sice praktikovat i o víkendu, ale s víkendem už člověk tak nějak počítá a má ho prošpikovaný aktivitami. Během soboty či neděle chce také člověk strávit čas se svými nejbližšími, aby ho neznali pouze v popracovním polomrtvém a nepřítomném stavu, takže je lepší si najít volný den v pracovním týdnu.

2) Pijte doma kávu a dívejte se z okna

Kdy jste si naposledy dovolili doma spočinout a jen tak nic nedělat?

3) Běžte na polední jógu

Užijte si pocit, že jdete cvičit úplně uvolnění, nezatížení pracovními problémy. Trochu nejogínsky si můžete vychutnat i to, že po hodině nemusíte zpátky do práce jako většina vašich spolujógujících.
V rámci zachování harmonie a dobrých vztahů mezi cvičícími si tuto informaci nechte pro sebe.

4) Nechte si doporučit dobrou vegetariánskou restauraci, ve které jste ještě nebyli

Možná Vám s adresou pomůže lektorka jógy či ochotná paní recepční. Jelikož všichni, co mají co do činění s jógou mají v popisu práce být velmi milými, úspěch je zaručen.

5) Projděte si část města (stačí jedna ulice), ve které se normálně nepohybujete

Vnímejte neznámé obchody, výlohy, lidi. Nechte v sobě probudit objevitele, když vaše nohy kráčí po místech, kde jste ještě nikdy nebyli. Třebaže to místo je za rohem od vašeho bydliště.

6) Nechte se přilákat atmosférou kavárny, kterou objevíte na svých toulkách

V kavárně vytáhněte tužku a papír a pište cokoliv vás napadne nebo veďte se sebou písemný rozhovor a napište si na papír otázky jako co je pro mě důležité?, ...

Doporučuji:
1) Studio Karma yoga, kde se můžete dostat i za 89Kč za hodinu. Posledně jsem vyzkoušela dynamičtější flow yogu se zahraniční lektorkou Rashidou. Takže jsem si kromě těla a ducha procvičila i poslech angličtiny. www.karmayoga.cz
2) Oběd v indické restauraci http://www.thepind.cz/menuPage.php
3) Skvělou kávu v příjemném designovém prostředí v Café Pavilon http://www.pavilon.cz/cafe-pavilon.html

Mastering the skill of the fall season

I feel blessed now when I get the chance to uncover the beauties of the fall season in the Czech republic. One can learn so much just from watching the leaves falling off the trees. How much beauty and philosophy in it. If you want new life, nex experience you should just leave something doesn't serve you anymore behind you. Is there something you don't want anymore in your life or better, do you want something new? Make room for it by letting go. Recently I've been feeling like I must do a lot of things otherwise I cannot be fully satisfied. For example I thought that not until I get rid of all my old magazines can I get the peace of mind and more space. I used to got so angry when I took a glimpse at the piles but now I'm testing new attitude: I changed the "must do it" to "like to do it". I take the pile as my own newsagent's. I read the magazines again and when I want to throw them away I do so. If I decide to keep it, I do it consciously. Because I don't force myself, it brings me more joy. So for this season I chose to let go of some "musts" and do things with joy. Happy Autumn!



Proč testy inteligence nejsou na pohovorech potřeba: uspějete jen když najdete zvonek



After a job interview trying to find the doorbell.
Unexpected test of intelligence :D

Znáte to, pečlivě si prostudujete stránky firmy, kam se hlásíte, vytisknete si mapku, abyste nezabloudili. Nakonec jste tam o půl hodiny dříve než jste zamýšleli, takže si prohlédnete stavební práce na objektech v okolí, protože chodit někam příliš brzy je přeci taky neslušné. A pak to přijde, první malý test: jak se tam dostat? Zvonek je tam, kde je napsáno "zvonek" nebo je to jméno firmy či to prázdné něco vedle? Po mačkání všeho kolem se dostanete na místo určení. Proběhne pohovor a nastává slastný moment odchodu. Ale je tomu skutečně tak? Ne, přátelé, je ještě potřeba s grácií odejít. A to je problém pro nově příchozího, jelikož zvonek k otevření hlavních dveří bývá většinou pečlivě ukryt a vzdálen od oněch vrat ke svobodě. Občas se někdo z těch, kdo vede pohovor slituje a aspoň naznačí směr. Ještě nevím, zda je to proto, že jsem perspektivní kandidátka nebo právě že ne. Ale pak jsou momenty, kdy narazíte na nápis na vrátkách: the doorbell is right behind you (zvonek je za vámi). Dívám se kolem ale, za mnou je pouze chodník, křovinatý strom a budova. Obcházím, zkouším znovu dveře, zkoumám omítku budovy, zda-li se tam něco neskrývá. Pozoruji, zda nejsou někde ukryté kamery až tu náhle sloupek v křoví a nápis doorbell. Tomu říkám zasloužená svoboda.

Umění otevřít jen jednu stránku

 

Focusing on one goal makes you No 1
 

Nedávno jsem se přistihla, že se neorientuji v otevřených oknech a souborech, které mám na počítači. Není se čemu divit, když jsem si upravovala motivační dopis, chatovala na facebooku, četla si nejnovější zprávy o tom, co nedělat ve vztahu (dělám všechno), mezitím jsem ještě dostala na mail seberozvojové články pro splnění svých snů, internetové rádio hlásilo další scestnou předpověď počasí a někde jsem ještě měla nedokoukaný seriál. A teď prosím, soustřeďme se na vykonávanou práci, tzn. motivák. Šlo to ztěžka. Jako experiment jsem zavřela jednu stránku, tu o vztazích. Taky proč řešit tuto oblast, když klape jak má i se všemi mými nedokonalostmi. Vypla jsem si chat, vždyť většinu věcí stejně probírám osobně a pak i facebook. Je totiž hezké vidět, že kamarád z Japonska se má fajn, ale zatím to moc nepomůže k tomu, abych si napsala lepší motivák. Budující články o splnění snů jsou možná účinné, ale stejně vám neřeknou, co je vaším snem. Na to je třeba ticho, takže vzápětí jsem vypla rádio a seriál si nechala za odměnu po dokončení motiváku. Internet ale i doba a ovzduší ve společnosti bojují o naši pozornost všemi smysly. Přitom dnes tak populární heslo zní jasně: zJEDNOdušte si život. Klíčem je slovo jedno. Jak píše Pepper De Callier ve své knize Moudrost a zdravý rozum: "Vždycky můžeš loupat jen jednu bramboru." Určila jsem si tedy pro sebe teď jeden cíl: nalézt nebo si vytvořit povolání, ve kterém zúročím svoje zkušenosti a schopnosti a budu se dále rozvíjet pro dobro mé i ostatních.

Little wonders from an evening walk through Prague - all you need to do is to open your eyes