7 hodin v Drážďanech — část druhá (protože výhrůžky fungují)

Pokračování ostře sledovaného blogu.

15:00-15:30 Cesta hrdiny na druhý břeh...

... je lemována mnohými překážkami. Po tom, co jsme odvážně přešly most a udělali jen asi 5 fotek, jsme myslely, že máme vyhráno, a k muzeu už vede přímá cesta. Jak už to bývá, tak jsme se spletly. 

Nejdřív nás odlákalo nábřeží, kde si u řeky někdo v písku načmáral čínské znaky. Sestra: "Co to znamená?" Já na to, po několika letech studia čínštiny a pobytu na Taiwanu, jsem zasvěceně a fundovaně odpověděla: "Nevím." Protože jsem měla dojem, že to sestru zcela neuspokojilo, tak jsem ještě přidala obvyklou berličku: "Jelikož mi ty znaky dohromady nic neříkají, je možné že se jedná o jméno osoby, která to tady napsala." S touto odpovědí se už sestra, vědoma si nebezpečí dalších dotazů, smířila.

A bylo na čase, protože u řeky seděla skupinka místní omladiny, která místo v kavárně, v baru nebo před počítačem se bavila na nábřeží házením kamínků. Prostě Anarchy in Dresden :D

Bez slunce.

Slunce svítí.

Už jsme se ale blížily, dokonce jsme našly značku, která ukazovala k muzeu. Tu se ale před námi objevilo tohle: louka krokusů. 

Srdce zjihlé zaplesalo nad mořem barevných květin. Vytasily jsme svoje foťáčky a jaly se fotit jako o život. Taková nádhera to byla. Dokonce se i sluníčku zželelo našich pokusů, trochu nám zasvítilo a pozvedlo tak kvalitu fotek o 100 %.










15:30-16:15 Muzeum!!!

Proč jsme vůbec jely do Drážďan? Ach ano, kimona, tedy šablony na kimona. Bylo to super! Kromě lákadla v podobě Eintritt frei (vstup volný) nás, tedy spíše sestru, zajímalo i samotné téma ručně vyřezávaných vzorů na kimona. V krásném historickém sále naplněném zvuky deště visely přes celou jeho délku podsvícené vzory, které připomínají různé formy deště. Což v japonském pojetí znamená, že se tam objevují květinky, ptáčci, vějířky a jakékoliv roztomilé potvůrky. Jestli jim to tam v Japonsku všechno s deštěm padá na hlavu, opravdu je třeba mít s sebou odolný deštník.

16:15-17:00 TGFC (Thank God For Coffee)

Každý hrdina si zaslouží svůj šálek kávy. Kavárnu jsem zvolila výběrem podle kritéria: první lokál, který má v názvu "Cafe" je můj oblíbený, a nehledám již dále. Kromě výborného tiramisu s borůvkami se nám dostalo relativně dobré kávy, prvotřídního výhledu a úžasně milé a usměvavé obsluhy.

17:00-17:15 Pohlednice

Cestou do — podle průvodce — alternativnější části Drážďan jsme ještě nakoupily pár pohlednic s krásnými fotografiemi. Dokonce jsem absolvovala celý nákup v němčině. Hezky jsem pozdravila "Halo" porozuměla jsem ceně, zaplatila jsem přesně, poděkovala Danke shon, rozloučila se Auf Wiedersehen. S prodavačem jsme se na sebe ještě usmáli a já vítězně odkráčela s pocitem, že jsem zase překonala nějakou comfort zone.

17:15-18:15 Alternativní část města...

... byla alternativní už před tím nebo až po tom, co jsme do ní vstoupily? To se už asi nedozvíme, co však víme jistě je, že se nám podařilo najít uměleckou pasáž, kde už bohužel všechny obchůdky byly večer zavřené. Pokud bychom ale měly více času, určitě by stálo za to alespoň posedět v místní útulné kavárně nebo restauraci. Příště bych tam ale zašla určitě hned po příjezdu, vnitroblok je totiž dekorován různými vzory a zvířaty. Na jaře bude asi v provozu i fontánka. My jsme si alespoň vychutnali večerní/vánoční osvětlení. Jestli je tam celoročně vám snad řeknu až po příští návštěvě.

18:15-19:30 Nach Bahnhof oder Von Bahnhof?

Při zpáteční cestě na nádraží jsme si užili město zahalené do nočních světel. Na náměstí u Frauenkirche nás upoutal klavírista a kouzelná atmosféra tohoto města dotvořená zvukem živé hudby.

Pak už jsem natěšená na druhou polovinu filmu Edge of Tomorrow usedla vedle sestry do sedačky autobusu směr Praha.

PS: Sestra někomu slibovala, že v blogu bude erotika. Bude! Emily Blunt a Tom Cruise se ve filmu před svou jistou smrtí políbili, tzn. erotika :)

PS2: Výlet mě stál se vším všudy kolem 1000 Kč a kromě skvělých zážitků jsem dostala i inspirativní hrdinku z výše zmíněného filmu, která mi připomněla, kým chci být: Absolutely awesome woman who knows what she wants, and does this with courage and without compromise. A to určitě za to stálo :D

PS3: Vše vzniklo za podpory http://play-ink.blogspot.cz/, kde se brzy dočkáte vícero fotek z výstavy a pravděpodobně i vtipnějších komentářů ;)

7 hodin v Drážďanech — část první (jestli nedostanu žádný like, tak i poslední)

aneb co se stalo mezi první a druhou polovinou filmu Na hraně zítřka (Edge of Tomorrow)

Proč jet do Drážďan?

To si můžete přečíst na stránkách Česko německé agentury pro komunikaci i v češtině. Pro nás byly důvody jasné: sestra chtěla pochopit logiku deště na výstavě sbírky japonských šablon a já zase na výlet v podstatě kamkoliv. Jakožto osoba, která o sobě prohlašuje, že organizování má v krvi, ujala jsem se tohoto úkolu se ctí. Sestra před výletem prohlásila, že je již celkově smířena se vším a připravena na cokoliv. Člověk si prostě nemohl přát lepšího a víc rezignovaného společníka. V tomto pozitivním naladění jsme tedy usedly do autobusu Student Agency směr Drážďany s výhledem na Emily Blunt a Toma Cruise ve filmu Na hraně zítřka.

Někdo se díval na film, někdo obdivoval výhled z okna. 

Jak a za kolik jet do Drážďan?

Bez auta, řidičáku a řidiče se proces rozhodování zužuje na dvě možnosti: České dráhy nebo autobus Student Agency. Pokud toužíte neomezenému přístupu k toaletám během cesty, určitě volte vlak. Zpáteční cesta pro dvě osoby v předprodeji na e-shopu ČD vycházela na cca 1600 Kč. Už jsme byly skoro rozhodnuty pro vlak, jenže ve Student Agency právě probíhala valentýnská akce na druhou zpáteční jízdenku zdarma. Dokonce bez nutnosti mít se spolucestujícím romantický vztah! No neber to ;) Tak jsme to vzaly a obě se sestrou jely tam a zpět za 850 Kč.

13:00-14:00 Restaurace Aha 

Toto není sojový párek.

Znáte to, přijedete do cizího města a máte hlad. V tom se před vámi objeví hezká restaurace s přijatelným jídlem i cenami. Váš společník ale prohlásí něco jako "Pojďme se podívat ještě někam jinam." V ten moment se všechny zajímavé a hezké restaurace záhadně přemístí a vytratí se z dohledu. Nakonec vyčerpaní a hladoví skončíte v předražené turistolapce. Minule ve Frankfurtu jsem se tomu úspěšně vyhnula tím, že jsem zamířila do té první ucházející restaurace. To jsem ale cestovala sama.

Tentokrát jsem se připravila. Podle tipů z internetu jsem si našla restauraci podle svého gusta: vegetariánskou, nepředraženou. Navíc co na budget travellerovi nepsali, tzn. připravte se na exkluzivní informaci jen pro všechny oba čtenáře mého blogu je to, že tam zaměstnávají českou číšnici. Což se ukázalo od majitelů restaurace jako skvělý marketingový tah, protože její přítomnost vyvolala ohlasy nadšení nejenom u našeho stolu.

Daly jsme si bramborovou polévku s párkem (Pokud vím, tak nebyl sojový, ale normálně masový. S vegetariánstvím se musí v Německu opatrně) a menší talíř salátu. A to by v podstatě stačilo, jenže ach pro ty svý oči hladový, dala jsem si brambory pečený. Byla k nim ochucená lučina, tedy německý ekvivalent lučiny a to prostě nebylo úplně ono. Pro příště doporučuji salát bar a polévku.

14:00-15:00 Památky ve foťákmžiku

Jedna z milionu.

Konečně posilněni na těle i na duchu jsme se vydali na sprint po památkách, sestra si udělala za půl hodiny asi milion fotek, a já jsem jí neustálým poháněním určovala tempo. Cestou jsme minuli nějakou demonstraci, a jelikož jsme si nebyli jistí, jestli je namířena pro nebo proti přistěhovalcům, raději jsme zamířili dále.

Co se stalo odpoledne? Našly jsme muzeum? A měly jsme dobré kafe? Stihly jsme bus? A hlavně dodívala jsem se na film na Na hraně zítřka? To vše se dozvíte už ve středu :)

Flight/fight or a simple act of kindness

 

When facing danger we are programmed to flight or fight. How about adding the third reaction: kindness.

 A few days ago I witnessed a dispute between a taxi driver and a Ferrari driver. The situation was simple: the taxi had been waiting for us next to the Ferrari showroom blocking the other car. The Ferrari driver was becoming very impatient and started to shout at the taxi driver. All of sudden both drivers got out of the car and it seemed that the fight was inevitable but then both of them returned to their cars. I was worried to get into the car with the supposed violent taxi driver until I found out how wrong I was. The driver was very kind and calm and explained that the Ferrari guy had been calling him names and wanted to provoke a fight. The taxi driver didn't let him. He told us inside the car that everybody assumes that the taxi drivers are the lower class with no manners while it was the rich guy with Ferrari who was rude and violent. The taxi driver told us that if the Ferrari man had asked him kindly to drive away he would have done it right away but starting by calling him names was not a good strategy.

I was astonished by the simple wisdom. I also was ashamed of my own prejudice, because I thought it was the taxi driver who lost his calm.

What card are you going to play?

Although the animal brain in us makes us choose only from two options: flight of fight, we have the third one available at any time: being kind. It is more difficult because it does not come so automatically but ultimately it is much more rewarding. Kindness is the simple act of love and puts an end to the desire of revenge. I shall try it more often :)

 

Yoga and Coffee Diary: Jak si užít město jinak

1) Vemte si den volna

Jde to sice praktikovat i o víkendu, ale s víkendem už člověk tak nějak počítá a má ho prošpikovaný aktivitami. Během soboty či neděle chce také člověk strávit čas se svými nejbližšími, aby ho neznali pouze v popracovním polomrtvém a nepřítomném stavu, takže je lepší si najít volný den v pracovním týdnu.

2) Pijte doma kávu a dívejte se z okna

Kdy jste si naposledy dovolili doma spočinout a jen tak nic nedělat?

3) Běžte na polední jógu

Užijte si pocit, že jdete cvičit úplně uvolnění, nezatížení pracovními problémy. Trochu nejogínsky si můžete vychutnat i to, že po hodině nemusíte zpátky do práce jako většina vašich spolujógujících.
V rámci zachování harmonie a dobrých vztahů mezi cvičícími si tuto informaci nechte pro sebe.

4) Nechte si doporučit dobrou vegetariánskou restauraci, ve které jste ještě nebyli

Možná Vám s adresou pomůže lektorka jógy či ochotná paní recepční. Jelikož všichni, co mají co do činění s jógou mají v popisu práce být velmi milými, úspěch je zaručen.

5) Projděte si část města (stačí jedna ulice), ve které se normálně nepohybujete

Vnímejte neznámé obchody, výlohy, lidi. Nechte v sobě probudit objevitele, když vaše nohy kráčí po místech, kde jste ještě nikdy nebyli. Třebaže to místo je za rohem od vašeho bydliště.

6) Nechte se přilákat atmosférou kavárny, kterou objevíte na svých toulkách

V kavárně vytáhněte tužku a papír a pište cokoliv vás napadne nebo veďte se sebou písemný rozhovor a napište si na papír otázky jako co je pro mě důležité?, ...

Doporučuji:
1) Studio Karma yoga, kde se můžete dostat i za 89Kč za hodinu. Posledně jsem vyzkoušela dynamičtější flow yogu se zahraniční lektorkou Rashidou. Takže jsem si kromě těla a ducha procvičila i poslech angličtiny. www.karmayoga.cz
2) Oběd v indické restauraci http://www.thepind.cz/menuPage.php
3) Skvělou kávu v příjemném designovém prostředí v Café Pavilon http://www.pavilon.cz/cafe-pavilon.html

Mastering the skill of the fall season

I feel blessed now when I get the chance to uncover the beauties of the fall season in the Czech republic. One can learn so much just from watching the leaves falling off the trees. How much beauty and philosophy in it. If you want new life, nex experience you should just leave something doesn't serve you anymore behind you. Is there something you don't want anymore in your life or better, do you want something new? Make room for it by letting go. Recently I've been feeling like I must do a lot of things otherwise I cannot be fully satisfied. For example I thought that not until I get rid of all my old magazines can I get the peace of mind and more space. I used to got so angry when I took a glimpse at the piles but now I'm testing new attitude: I changed the "must do it" to "like to do it". I take the pile as my own newsagent's. I read the magazines again and when I want to throw them away I do so. If I decide to keep it, I do it consciously. Because I don't force myself, it brings me more joy. So for this season I chose to let go of some "musts" and do things with joy. Happy Autumn!



Proč testy inteligence nejsou na pohovorech potřeba: uspějete jen když najdete zvonek



After a job interview trying to find the doorbell.
Unexpected test of intelligence :D

Znáte to, pečlivě si prostudujete stránky firmy, kam se hlásíte, vytisknete si mapku, abyste nezabloudili. Nakonec jste tam o půl hodiny dříve než jste zamýšleli, takže si prohlédnete stavební práce na objektech v okolí, protože chodit někam příliš brzy je přeci taky neslušné. A pak to přijde, první malý test: jak se tam dostat? Zvonek je tam, kde je napsáno "zvonek" nebo je to jméno firmy či to prázdné něco vedle? Po mačkání všeho kolem se dostanete na místo určení. Proběhne pohovor a nastává slastný moment odchodu. Ale je tomu skutečně tak? Ne, přátelé, je ještě potřeba s grácií odejít. A to je problém pro nově příchozího, jelikož zvonek k otevření hlavních dveří bývá většinou pečlivě ukryt a vzdálen od oněch vrat ke svobodě. Občas se někdo z těch, kdo vede pohovor slituje a aspoň naznačí směr. Ještě nevím, zda je to proto, že jsem perspektivní kandidátka nebo právě že ne. Ale pak jsou momenty, kdy narazíte na nápis na vrátkách: the doorbell is right behind you (zvonek je za vámi). Dívám se kolem ale, za mnou je pouze chodník, křovinatý strom a budova. Obcházím, zkouším znovu dveře, zkoumám omítku budovy, zda-li se tam něco neskrývá. Pozoruji, zda nejsou někde ukryté kamery až tu náhle sloupek v křoví a nápis doorbell. Tomu říkám zasloužená svoboda.

Umění otevřít jen jednu stránku

 

Focusing on one goal makes you No 1
 

Nedávno jsem se přistihla, že se neorientuji v otevřených oknech a souborech, které mám na počítači. Není se čemu divit, když jsem si upravovala motivační dopis, chatovala na facebooku, četla si nejnovější zprávy o tom, co nedělat ve vztahu (dělám všechno), mezitím jsem ještě dostala na mail seberozvojové články pro splnění svých snů, internetové rádio hlásilo další scestnou předpověď počasí a někde jsem ještě měla nedokoukaný seriál. A teď prosím, soustřeďme se na vykonávanou práci, tzn. motivák. Šlo to ztěžka. Jako experiment jsem zavřela jednu stránku, tu o vztazích. Taky proč řešit tuto oblast, když klape jak má i se všemi mými nedokonalostmi. Vypla jsem si chat, vždyť většinu věcí stejně probírám osobně a pak i facebook. Je totiž hezké vidět, že kamarád z Japonska se má fajn, ale zatím to moc nepomůže k tomu, abych si napsala lepší motivák. Budující články o splnění snů jsou možná účinné, ale stejně vám neřeknou, co je vaším snem. Na to je třeba ticho, takže vzápětí jsem vypla rádio a seriál si nechala za odměnu po dokončení motiváku. Internet ale i doba a ovzduší ve společnosti bojují o naši pozornost všemi smysly. Přitom dnes tak populární heslo zní jasně: zJEDNOdušte si život. Klíčem je slovo jedno. Jak píše Pepper De Callier ve své knize Moudrost a zdravý rozum: "Vždycky můžeš loupat jen jednu bramboru." Určila jsem si tedy pro sebe teď jeden cíl: nalézt nebo si vytvořit povolání, ve kterém zúročím svoje zkušenosti a schopnosti a budu se dále rozvíjet pro dobro mé i ostatních.