Polské pobřeží: Vafle, kam se podíváš a slunce, které nepálí

Máte rádi moře a vafle a přitom nemusíte 30stupňová vedra? Vyrazte k Baltu! Z Ostravy je to přímým vlakem co by kamenem házel 7,5 hodiny.

Navíc jet do Polska k moři je větší exotika, než na Bali, kde už ostatně byl každý druhý Čech. Čím méně sousedů potkáte, tím víc vás okouzlí polské pobřeží. Jako bonus si budete moct představit, jaké by to bylo, kdyby Česká republika nebo Slovensko mělo moře. Jak říkal Matúš, když si odmyslím Balt, tak tady za rohem klidně můžou být česko-slovenská pole.

Ten nejlepší výhled, prosím

My jsme si navíc dovolili menší luxus a ubytovali se v gdyňském Marriottu s výhledem na přístav a nejznámější polskou plachetnici „Dar Pomorza“. Z hotelového pokoje bych se na tu krásu dokázala dívat celý den a občas mě i mrzelo, že jsme ráno vyráželi na výlety. Hotelové snídaně za 400 Kč na osobu jsme si ale odepřeli.

Nejvíc v Polsku utratíte za toalety

Druhý den ráno jsme vyrazili do místní kavárny, doporučované na jednom blogu. Pečivo bylo dobré, káva už méně a na můj dotaz na toaletu mě poslali do sousedícího informačního centra na placený záchod (2 zł.=15 Kč), což mě docela naštvalo. Nabízet snídaňová menu a nemít toalety mi přijde trochu mimo (záchodovou) mísu. A to jsme netušili, že u pláže už budou toalety za 2,5 zł. Ocenila jsem ale, že byly na každém rohu,  ne jako např. v pražských parcích. A tak to bylo v Polsku pořád, něco nás nadmíru překvapilo a něčemu jsme se nestačili divit.

Byla jednou města tři

Pohybovali jsme se v rámci Trojměstí (Trójmiasto): Gdaňsk, Gdyně a Sopoty, se zajížďkou na středověký křižácký hrad v Malborku. Naší základnou byla Gdyně (Gdynia) - příjemné přístavní město, které vzniklo před 90 lety, když Polákům dohody po první světové válce odřízly přístup k moři a zůstala jim jen víska, kterou během deseti let přestavěli na moderní přístav.

Gdyně se jako výchozí bod pro objevování dalších míst skvěle osvědčila. Nebylo tam tolik turistů jako v Sopotech nebo Gdaňsku. Už za dvacet minut pěšky od hlavního nádraží se člověk ocitl u přístavu. A jak nemohlo uniknout mému turistiky milovnému příteli, z Gdyně se dá dojít pěšky na slavné molo v Sopotech.

Navíc se musel cítit jako doma, protože polské turistické stezky u moře mají toho s těmi slovenskými víc společného než by se na první pohled mohlo zdát. Ve slovenských Jánošíkových dierách vedly kolikrát potokem, v Polsku zase některé z nich končily v moři. Na pláži si ale stačilo sundat boty a pokračovalo se dál. Na Slovensku jsme v promočených botách pokračovali též.

Čerstvou rybu, prosím

Z pobytu u polského moře v dětství mi zůstala vzpomínka na vynikající smaženou rybu, kterou jsme si dopřávali snad každý večer. Moje očekávání nebyla vysoká. Moje očekávání byla nebetyčná, což znamenalo jediné: nevyhnutelné zklamání.

Samozřejmě situaci nepomáhá, že moje paměť nezpracovává názvy jídel nebo živočichů k jídlu. Mám pár vyzkoušených věcí, které jím a nové sice vyzkouším, ale nezapamatuji si je. Takže když nám w Gdyni Orłowo, na půli cesty mezi Gdyní a Sopoty nabídli čerstvou flądru nebo mraženého dorsze, tak i když polsky mluvím relativně dobře, mohli mi stejně dobře dát na výběr mezi cvrčky a šneky ve francouzštině.

Vzala jsem to, čemu jsem rozuměla: čerstvou rybu. Takže teď už vím, že flądra je platýz a má hodně kostí, dorsz je treska a tolik kostí nemá. Naštěstí hranolky, když už ne ryba, poskytly nezbytné minimum kalorií, abychom pokračovali na své trase dále.

V nouzi Starbucksem nepohrdneš

Procházka byla hezká, ale pomalu nám docházela šťáva z hranolek. Zachránit nás mohla už jen dobrá káva. Nakoukli jsme do pár podniků, které jsme míjeli cestou, ale neměli jsme z nich dobrý pocit. Po chvilce ale už nešlo o dobrý pocit, ale o život.

V tom se před námi zjevil Starbucks – noční můra všech alternativních kavárenských povalečů. Zmítaly námi protichůdné pocity: „Hurá Starbucks“ a „Ach ne, Starbucks, cožpak tady nejsou nějaké místní hipsterské kavárny?“. Nebyly. Vedle Starbucksu ale dělali čerstvé vafle (gofry), což hrálo ve prospěch rozhodnutí zůstat na místě a aspoň půl hodiny se nikam nepohnout. Pro jistotu jsme si ještě střihli kámen, nůžky, papír a už nebylo cesty zpět. Káva byla standardní, ale ty vafle… Ráda bych vám je ukázala, ale vrhli jsme se na ně a po pár chvílích už kromě mé pusy od šlehačky nebylo co fotit. A to vše s výhledem na moře a sopotské molo. Prostě pohádka.

Soutěž o nejdražší toalety vyhrává…

Sopotské molo má hned dvě nej: nejdelší dřevěné molo nad Baltem a nejdražší toalety v Polsku 3 zł. To, že zaplatíte vstupné na molo 7,5 zł., totiž rozhodně neznamená, že toalety budou v ceně.

Co jsme ale dostali zadarmo, byla nádherná duha přímo nad molem. Po celém dnu stráveném u moře, když jsem večer v posteli zavřela oči, skvělo se za mými víčky třpytící se moře. Po nočních můrách, co jsem měla v Česku, to byla příjemná změna.

PS: Ze Sopotů jsme zpět do Gdyně pěšky nešli. Vlak byl ale taky zážitek. Chtěli jsme koupit lístek. Na nádraží byla tři okénka. U jednoho z nich byla neskutečně dlouhá řada, u druhého si stěžovala jedna postarší dáma a u třetího se paní pokladní v meditativním rozpoložení oddávala bohulibé administrativní činnosti a všechno kolem sebe ignorovala. 

I když jsme tušili, že bude třeba jít do té dlouhé řady, chtěli jsme to zkusit s tou kratší. Vedle předpokladu nás paní poslala do té nejdelší řady, kde prodávají lístky na lokální vlaky SKM (Szybka kolej miejska), ale na řadu jsme se nedostali, páč začala přestávka. 

Naštěstí jsme našli automaty na jízdenky. Naneštěstí jsme byli tak unaveni, že jsme si koupili lístky do Gdaňska místo do Gdyně. Naštěstí jsme si to uvědomili včas a koupili ty správné. Lístky do Gdaňska jsem stihla předat potřebným, i když jsem je nezpeněžila, jak by si představoval můj ekonomicky založený přítel. Naštěstí jsme stihli vlak. Naneštěstí vlak ukazoval, že jede do Gdaňska. Naštěstí jel do Gdyně. Mě z toho málem trefilo. Naštěstí mě netrefilo.

PS2: Konec dobrý, všechno dobré. Ráno v informačním centru vzal Matúš FunGuida - průvodce v angličtině a našel v nich tip na super restauraci s pirohy, levným vínem, salátem a super čajem. Náležitě jsme si večeři užili a dokonce jsem to tentokrát i stihla zdokumentovat.